(188***) Míša: Baťa a slavné české boty

Eliška: Jak to dneska jde? Co je u tebe nového? Ve slowczech je hodně nového, ale jak sis určitě už všiml(a), už to nejsem jenom já. Ve slowczech je nás teď víc – Míša, Ema, Lenka a Michaela. Jsou to skvělé holky a parádní lektorky, které mají báječné nápady. Míša teď už také pracuje na nové sérii YouTube. Jen a jen pro tebe. Jsi zvědavý/á, o jakou sérii se jedná? Brzy uvidíš! Ale už teď se můžeš těšit, protože to bude stát za to! 🙂 Ale předtím, než Míša začne novou sérii natáčet, má pro tebe už druhou epizodu na téma “slavné české osobnosti”. Dneska bude mluvit o Tomáši Baťovi. Tak, jdeme na to! *** Míša: Ahoj! Možná jsi někdy na ulici nebo v obchodním centru viděl/viděla obchod s názvem Baťa, které někdy v zahraničí čtou lidé bez háčku, Bata. Možná to pro tebe je jenom další nezajímavý obchod s botami. Dnes ale uslyšíš zajímavý příběh o člověku, díky kterému nosí tyto české boty celý svět! Nejdřív si ale spolu vysvětlíme několik slov, která pro tebe můžou být těžká: ŠVEC  – je člověk, který dělá boty PAPUČE – jsou pohodlné boty, které nosíme doma KŮŽE – je materiál, ze kterého můžou být například boty, motorkářská bunda, kalhoty nebo peněženka. Je to materiál ze zvířat, např. z krávy, krokodýla nebo hada. PLÁTNO – je měkký textilní materiál, ze kterého můžou být například lehké boty na jaro nebo léto. Na plátno taky malují malíři obrazy. POBOČKA – je obchod na jiném místě, než je hlavní, centrální obchod firmy. Například hlavní obchod může být v Praze a jeho pobočky, menší obchody, v Brně nebo Ostravě. TRH – je místo, kde lidé prodávají různé produkty v malých obchodech, například med, ovoce, svíčky i oblečení.  STAROSTA – je hlavní člověk ve městě ODDĚLENÍ – je část firmy, která se specializuje na nějakou aktivitu, například obchodní oddělení, reklamní oddělení atd. NEVLASTNÍ BRATR – je to můj bratr, ale má jiného otce nebo jinou matku. To bylo poslední těžší slovo. A teď se spolu podíváme na příběh slavných českých bot Baťa. Znáš moravské město Zlín? Právě tady se tradičně vyrábí boty. Od 17. století tady dělala boty i rodina s příjmením Baťa. Nejslavnějším z této rodiny se stal Tomáš Baťa. Jeho tatínek byl úspěšný a známý švec, prodával na trhu hlavně papuče a boty z kůže, ale také ovoce nebo sladkosti. Jeho syn Tomáš se narodil jako nejmladší dítě v roce 1876. Jeho maminka zemřela, když mu bylo osm let. Otec se s rodinou a novou manželkou odstěhoval ze Zlína do Uherského Hradiště. Tady ale malý Tomáš nebyl moc šťastný. Nelíbilo se mu ani ve škole, ani v otcově firmě. Ve škole musel mluvit německy a v otcově firmě dostával tu nejhorší práci. Ve čtrnácti letech tedy odešel, prý pěšky, do Vídně. Tam žila jeho sestra Anna, která vařila a uklízela v jedné rakouské rodině. Tomáš chtěl mít vlastní firmu, ale o jeho papuče neměl ve Vídni nikdo moc velký zájem. Proto Tomáš odjel zpátky, ale začal intenzivně přemýšlet o tom, jak se stát dobrým podnikatelem.  Tatínek dal mladému Tomášovi úkol prodat co nejvíce bot. Nejdřív nebyl Tomáš moc úspěšný, protože neuměl dobře psát. Učil se ale rychle a brzy už chtěl mít vlastní firmu. Nebylo mu ale ještě 18 let, proto firmu založil se svými sourozenci. Jeho bratr Antonín ale musel brzy do armády a Tomáš vedl firmu sám. Prý každé ráno nosil na zádech těžký batoh s materiálem na boty z nádraží v Otrokovicích, které se nachází 10 km od Zlína.  Ve dvaceti letech dostal skvělý nápad – vyrábět boty ne z kůže, ale z plátna, které bylo levnější. Baťa udělal novým botám dobrou reklamu, a tak tyto lehké boty začaly být populární. Říkalo se jim „baťovky“. Jestli chceš vidět, jak vypadaly, podívej se na web do transkriptu této epizody. Úspěšný Tomáš Baťa mohl dál investovat do nových budov a strojů. Vedl firmu spolu s bratrem Antonínem, který se vrátil z armády. Když měli zaměstnanci firmy problémy, chodili raději za ním než za přísným Tomášem.