(223****): Petry rozhovor s Maruškou o české škole bez hranic

Ahoj, vítej u další epizody ze série Rozhovory s Čechy neboli rozhovory v “real Czech”. Dnešní rozhovor bude s Maruškou…Maruška je studentka pedagogické fakulty a strávila půl roku v Anglii na stáži…kde pracovala v  projektu Česká škola bez hranic. Česká škola bez hranic je projekt, který pomáhá dětem, které žijí dlouhodobě v zahraničí a víc se dozvíš od Marušky… Stáhni si “Printable transcript + highlighted vocabulary” jako Patron slowczech. Tady je rozhovor: Tak krásný dobrý den, tady je Petra, zdravím Vás dneska s Maruškou…   Ahoj Maru.   Ahoj Peťo.   Maruška je studentka pedagogické fakulty, vlastně dělá poslední rok…je to pravda?   Je to tak.   A až to všechno vystuduje, tak bude paní učitelka na prvním stupni. Předpokládám, že budeš učit první až třetí…nebo čtvrtou…třídu?   První až pátou budu mít.   Proč sis vybrala zrovna tuhle školu?   Vybrala jsem si ji, protože je taková hodně pestrá…ve své šířce. Protože se tam děti učí všechny předměty, ne jako na druhém stupni…je to specializované…ale učíš od češtiny, matematiky, výtvarné výchovy, tělocviku, hudební výchovy….prostě všechno…takže mě na tom baví ta tvořivost. Že by mě asi nebavilo setrvat jenom u jednoho nebo dvou předmětů…takže to byla jedna z hlavních lákadel a pak taky… protože mě baví práce s dětmi.   A Maruška má za sebou poměrně dlouho zkušenost, půlroční…v Anglii…Maru, cos dělala v Anglii, jak ses tam dostala a vlastně…jaká byla motivace vůbec tam jet a jak to souvisí s tím, co děláš…v životě?   Tak byla jsem …teďka zrovna je to rok…před rokem jsem byla v Londýně…na 6 měsíců a byla jsem tam na stáži….v České škole bez hranic…kde se vlastně děti žijící v Londýně učí česky..jenom o o sobotách, protože mají jednoho z rodičů…někdy oba rodiče…Čechy…a chtějí mít nějakou návaznost na Českou republiku, protože se třeba v budoucnu budou vracet …a nebo…aby znaly jazyk v rámci rodiny, aby se bavily s prarodiči …nebo když ..jezdí na prázdniny…a vydala jsem se tam jednak za zkušeností…zažít i jinou praxi než jenom v českých školách…ale zároveň to byla nabídka zkusit si i žít víc samostatně v zahraničí, používat cizí jazyk, čehož jsem se dřív vždycky bála…že to bude těžké. A hlavně zažít něco nového…zažít…nebo poznat i sama sebe…nově. Poznat nové lidi a nasbírat zkušenosti.   Myslíš si, že ta zkušenost Tě teda obohatila i co se týče budoucí Tvojí práce? Tím, že jsi tam pracovala s těmi českými dětmi?   Já myslím, že určitě jo. Protože ty děti vyžadovaly určitým způsobem individuální výuku, i když to byla celá třída…18 dětí ve čtvrté třídě…jsem měla…byli jsme tři vyučující, ale střídali jsme se při výuce…ale každý z nich byl na jiné úrovni…jazykové…takže někteří určité úkoly a cvičení zvládali vlastně samostatně a někteří potřebovali hodně pomoct…ať už s překladem nebo s vysvětlením….takže to mi pomohlo hodně…že…přijít opravdu na to, že každý potřebuje individuální přístup, což si myslím, že se české školství postupně a dobře učí…že to není jenom jako velká skupina dětí, kterým něco zadám, ale musím řešit každého z nich konktrétně…co je víc pro něho vhodné a víc se i o ně samotné zajímat…takže to byla taková velká lekce…   Zažila jsi nějaký kulturní šok po příjezdu do Anglie…něco, co Tě překvapilo…na třeba anglické mentalitě, na kultuře…něco, cos jako třeba jako nevěděla….dopředu…. nebo v rámci té rodiny…ve které jsi bydlela a vlastně pracovala i jako...